ŽTL - Kapitola pátá

21. prosince 2013 v 12:26 | Lady E. Dark |  Život Temné lady
Svět se zbláznil, ale je tomu tak... 5. kapitola konečně spatřila světlo světla a konečně se taky dozvíte, kdo je panem Nejdražším. :) Příjemné čtení a snad se vám kapitola bude líbit. :)


Byla sobota, většina studentů, která navštěvovala třetí a vyšší ročník se chystala do Prasinek a jedna dívka ze Zmijozelu stála před zrcadlem a zkoumala svůj vzhled. Na sobě měla překvapivě černobílé šaty, vlasy měla rozpuštěné a byla lehce nalíčená. Na posteli měla připravený lehký plášť a její zrak těkal mezi zrcadlem a hodinami. Zbývalo osm minut a ona se vypraví za pozemky Bradavic a přímo na tajné místo, kde se setkávali. Někdy si povídali, někdy jen mlčeli a někdy se bohužel také hádali, ale to k tomu všemu patřilo. Mazlili se, nebo se vydali v přestrojení na nějaký dobrý oběd popřípadě večeři. Nikdy se mezi nimi nestalo víc, než pár polibků. Byl to tak zvláštní vztah, ale jí vyhovoval, protože cítila, že může něco na světě změnit a navíc ho milovala celým srdcem…

"Kam máš namířeno, Annabell?" zeptala se jí Pansy, když ji zahlédla, jak se chce odpojit od hloučku studentů a přemístit se pryč.

"Musím si něco zařídit, drahá Pansy, a ty zajistíš, že nikdo na nic nepřijde, souhlasíš?" vrátila jí otázku s ledovým klidem a druhé dívce nezbývalo nic jiného, než kývnout na souhlas, jelikož si byla až moc vědoma toho, co by se stalo, kdyby odmítla. Annabell zatím nikomu nic v Bradavicích neudělala, ale už se i v domácnostech mluvilo o krutosti jediného potomka Bellatrix, což nevěstilo nikdy nic dobrého a navíc Pansy byla varována od svého otce - musela být milá, ať to stojí, co to stojí…

"Užij si den." S tím se Annabell přemístila pryč. Daleko od Bradavic, dokonce i pryč z ostrovů. Objevila se na jednom menším ostrově, který nebyl zakreslený na žádné mapě, jakoby neexistoval. Byl chráněn tolika mocnými kouzly, že se sem dostala jen ona a on - no a samozřejmě dva skřítci.

Annabell šla rázným krokem přímo do sídla, nedívala se kolem sebe, svůj zrak totiž upírala na velkolepou stavbu, kterou tolik milovala. Brala ji jako své útočiště, něco, kam může kdykoliv a nikdo ji nikdy nenajde až na jejího milého. Těšila se z každé chvíle stráveně zde, jelikož zde mohla být s ním a nic víc ona nechtěla…

Otevřela dveře, předala svůj zimní kabát skřítkovi a šla přímo do salónku, kde se posadila již k zapálenému krbu a vyčkávala. Vždy tu byla první… bylo to nepsaným pravidlem.

"Moje krásná Annabell," promluvil za ní, pro ni nejlíbeznější, hlas a ona se pootočila v pohodlném křesle. Spatřila muže, který vypadal sotva na pětadvacet a přitom byl mnohem starší. Tmavé krátké vlasy, modrozelené oči, ve kterých byly vidět rudé žilky. Na sobě velmi drahý černý hábit a v ruce držel růže.

"Tome," špitla a vstala ze svého místa. To ona měla to privilegium, aby Temnému pánovi, Lordu Voldemortovi, mohla říkat jeho mudlovským jménem, což i to bylo pro ni obrovskou poctou. Milovala ho celým svým srdcem, a to byla její osudová chyba. Annabell neměla žádné slabosti jen svou životní lásku a nevěděla, co by udělala, kdyby se musela rozhodnout…

Ale teď takové myšlenky přesunula do pozadí své mysli a přešla k čekajícímu muži, který ji vzal jemně za ručku a políbil ji na ni. Annabell se usmála a převzala si kytici růží, kterou posléze dala skřítkovi, aby ji dal do vázy, zatímco oni dva se posadili do křesla a začali svůj oblíbený rozhovor o novinkách v jejich životech…

Byl čas oběda, když Annabell s lordem Voldemortem seděli u jídelního stolu a jedli speciality uvařené od skřítků. U stolu tentokrát vládlo podivné ticho, zatímco on přemýšlel, ona dojídala hlavní chod.

"Chci, abys byla na mém zimním plese," promluvil z ničeho nic a ona se zakuckala.

"Bude tam má matka, nebude ráda, když se tam objevím. Jsem sice pozvána na Vánoce k tobě do sídla, ale ples je jen pro tvé následovníky a jejich druhy," zareagovala moudře. Byla Zmijozel, nedala najevo své obavy týkající se plesu na Temném hradě.

"Tvá matka nám může být ukradená, Annabell. Je to mé rozhodnutí," zvýšil ke konci hlas a jmenovaná se instinktivně přikrčila.

"A jak to odůvodníš? Znamení na své ruce nechci a jiné důvody neznám," špitla.

"Představím tě jako svou snoubenku, budoucí Temnou paní, Annabell." To byla přesně ta chvíle, kdy dívka zalapala po dechu. Nevěděla, co má dělat. Bylo to snad poprvé v jejím dosavadním životě, kdy začala panikařit. Dlaně se jí začaly potit a ona musela odložit příbor, aby jí nevypadl z rukou. Vzhlédla na místo svého drahého, který tam již neseděl, jelikož přešel k ní a vytáhl ji na nohy, aby si o malou chvíli později mohl před ní kleknout na koleno a podíval se jí do očí.

"Annabell Bellatrix Black, staneš se mou ženou a Temnou paní?" zeptal se a z kapsy hábitu vytáhl prsten, který ona poznávala z knih. Myslela, že ten prsten je legendou, jelikož ten, komu byl darován, měl obrovské štěstí. Dárce musel osobu nadevše milovat, a jestli tomu tak nebylo, tak obdarovanou osobu prsten bez okolků zabil. Annabell se bála… Teď se buď dozví, že ji lord Voldemort miluje, nebo bude během příštích pár okamžiků mrtvá.

"Myslíš to vážně?" zeptala se tichounce a odpovědí jí bylo pouhé kývnutí. Měla poslední sekundy na to, aby se rozmyslela. Buď odmítne a zabije ji, nebo přijme a buď bude milována, nebo mrtvá. Váhala. Ale věděla, že o nic nejde. Ono by stačilo jen odmítnout…

"Ano, stanu se tvou ženou," zašeptala tak tiše, že sama měla strach, že ji Voldemort neuslyší, ale ten slyšel až moc dobře, jelikož se postavil a na prsteníček jí nasadil prsten, aby ji ve stejný moment mohl políbit. Annabell cítila, jak ji pomyslná ruka sevřela srdce. Teď to přijde. Pomyslela si a nasávala vůni svého drahého, zatímco ho líbila a loučila se s životem. Její poslední sekundy na tomto světě byly nejspíš pryč a ona byla nějakým podivným způsobem… smířená.

Ale nic se nestalo. Pomyslná ruka kolem jejího srdce zmizela, zatímco oni dva se nadále líbali… Od této chvíle byla zasnoubená a o pomyslný krůček blíž ke svému cíli…

Lord Voldemort byl teď již její, nikoho jiný a již za pár dní se to dozví jeho věrní a její matka především. Těšila se, až uvidí překvapení v tváři její matky, protože jestli někoho nenáviděla, tak to byla Bellatrix.

"Co by sis přála dělat?" optal se jí a ona se na něj podívala pohledem, kterým říkala, že je to nadmíru jasné. Chtěla si zdřímnout a on jí to milerád splnil… Ovšem za dvě hodiny musí jít zpátky do Bradavic, ale to jí nevadilo. Nevěděla, jestli si je muž před ní vědom, co pro ni tento prsten znamená, co pro ni znamená fakt, že stále žije… Věděla jediné… Teď už se nevzdá…

Ono by stačilo popřemýšlet nad názvem povídky a věděli byste, kdo je pan Nejdražší. :) Ano lord Voldemort a opět s lidskou podobou, ten had se mi totiž nelíbí. :D Takže doufám, že se vám kapitola aspoň z malé části líbila a já už raději pracuji na šesté kapitole. ;) Teď je řada na vaše názory... :)
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 21. prosince 2013 v 13:47 | Reagovat

no tak toto som fakt nečakala O_O  O_O  O_O  O_O

2 Peggie Peggie | 22. prosince 2013 v 10:33 | Reagovat

Já to věděla!!! Věděla jsem to!! :D :D skvělá kapitola, fakt mě zajímá, jak se to vyvine! DALŠIIIIIIIIII! :D

3 Snapeova Snapeova | Web | 22. prosince 2013 v 16:20 | Reagovat

Neodvažovala jsem se na něj vsázet, a je zajímavé číst o milujícím Voldemortovi :) Moc hezká kapitola. Jsem zvědavá na další

4 Peggie Peggie | 18. ledna 2014 v 18:54 | Reagovat

Kdypak bude další? :-)

5 Lady E. Dark Lady E. Dark | Web | 18. ledna 2014 v 23:29 | Reagovat

[4]: Zítra :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

©2013~2014 ~ ladyedark.blog.cz - Zákaz kopírování!