ŽTL - Kapitola osmá

2. dubna 2014 v 10:29 | Lady E. Dark
Tak jste se nakonec dočkali, kapitolu vkládám ve škole a děkuji bohu, že osmá kapitola je napsaná dopředu, jelikož by byla... sama nevím kdy. :) V této kapitole KONEČNĚ Annabell pojede oficiálně do sídla a začnou mé oblíbené zvraty. Takže příjemné čtení. :)


"Teto, strýčku," pokývala hlavou, když spatřila Luciuse a Narcissu, jak vyčkávali na ni a Draca. Lucius ji sledoval jako poklad, jak kráčela, její gestikulace, vyjadřování. Byla hodna svého jména.

"Annabell, jsi připravena?" optal se jí Lucius, který začínal zuřit, jelikož jeho syn se ještě neukázal.

"Ano jsem víc než připravena," usmála se a zapnula si knoflík u kabátu.

"Kde máš zavazadla? Snad ti je Draco neveze," prskala Narcissa a Annabell se nevinně usmála.

"Včera večer se u mě zastavil skřítek a mé věci již odnesl do sídla," odpověděla a o tom, že byla opět na návštěvě, pomlčela. Lucius Malfoy se zarazil, ale nic neříkal. Na obzoru už se objevil i Draco, který kráčel jako aristokrat, ale u něj to vypadalo tak… nepřirozeně.

"Matko, otče," pozdravil je a Lucius mu pokýval hlavou, zatímco Narcissa ho objala a políbila na tvář, čemuž se Annabell musela zlomyslně ušklíbnout. Nebude dlouho trvat a Narcissa jí bude muset vyjadřovat úctu. Neměla ji ráda a ne nestyděla se za to, ona oplácela city, které jí byly věnovány.

"Narcisso, běž už s Dracem na manor, já přemístím Annabell do sídla," přikázal jí a ona neměla ani špetku odvahy k odporu, a proto už jich během pár vteřin nebylo.

"Jsi připravená?" zeptal se starostlivě Lucius a ona se usmála.

"Samozřejmě že ano, mám pro tebe pak překvapení," odpověděla mu a nechala si políbit tváře. Bylo to tak otcovské gesto, že se Annabell zachvěla.

"To že jsi zasnoubená, víme, ale kdy nám představíš onoho tajemného?" zeptal se zvědavě.

"Již brzo, ale už pojďme. Víš, že má matka nesnáší, když musí čekat." S tím se přemístili s nástupiště devět a tři čtvrtě na hranice Temného sídla, kde už to Annabell znala. Vždyť se tu včera procházela pozdě v noci s Tomem.

"Konečně," zavrčela Bellatrix Lastrange, když spatřila aristokrata se svou dcerou.

"Drž se," šeptl ještě směrem k ní, kývnul na Bellatrix, kterou přímo nenáviděl a přemístil se pryč.

"Zdravím tě, matko," pozdravila ji Annabell a vydala se k hradu. Kráčela vedle své matky a byla znechucena tím, jak se k ní Bellatrix chová. Nepovažovala ji za matku, na to se měla příliš ráda a v úctě, aby někoho jako je Bellatrix, považovala za matku.

"Ihned se pokloníš, jasný? Temný pán nemá rád neúctu a ty mu políbíš i hábit! To já nemusím, víš? Mě má rád, dokonce s ním zahajuji každý ples…" Annabell vypnula. Úplně přestala poslouchat žvanění své matky a začala vnímat až ve chvíli, kdy došly k dvoukřídlým dveřím, které Bellatrix hůlkou otevřela a se svou dcerou vešla. Tom seděl na trůně a oči mu jiskřily, bylo vidět, jak moc se musí ovládat, aby se nezačal smát.

"Můj pane," lehce se uklonila Bellatrix, "má dcera Annabell Bellatrix Blacková," Bellatrix do ní žďuchla a ona se opravdu už chtěla klanět.

"Někdo tak krásný jako vy, slečno Annabell, se nebude přeci plazit po zemi," promluvil a Smrtijedi v čele s její matkou překvapeně hleděli na její dceru. Annabell se jen uklonila a podívala se na něj těma svýma očima.

"Děkuji vám, pane, a mockrát děkuji, že zde mohu být, je mi ctí, že vás konečně poznávám," mluvila zdvořile a s lehkým úsměvem.

"To mně je ctí, že poznávám vás. Budete mě následovat? Rád bych vám ukázal vaše pokoje, které jsem pro vás nechal připravit." Lord Voldemort se postavil ze svého trůnu a všichni se poklonili, až na Annabell která vyčkávala. Bellatrix přímo přetékala vztekem a Annabell se v duchu škodolibě smála.

Přijala nabízené rámě a vydala se s Tomem pryč ze sálu, ve kterém zanechali část jeho věrných a především Bellatrix.
Kráčeli spolu dlouho, beze slov, ale jakmile se ocitli před nějakými zdobenými dveřmi, Annabell pochopila.


"Myslíš, že je to dobrý nápad?" zeptala se šeptem.

"Samozřejmě že ano… Nikdo neví, kde kdo má pokoj, je to jen jejich rozhodnutí, jestli to někomu prozradí, zde je to boj o moc, jen já vím, kde kdo je ubytován," odpověděl a otevřel jí dveře. Ocitli se v osobních komnatách lorda Voldemorta. Bylo zde vše tmavé a bez citu, ale ona věděla, že to je jen zde. Na ostrově to vypadalo úplně jinak, tam pro ně byla otevřená hřejivá náruč domova.

"Je to tu temné," zamumlala a rozhlédla se po obývacím pokoji, ve kterém byly už pouze jedny dveře, a k nim ona zamířila. Tom ji nechal, sám přešel k menšímu baru a nalil si sklenku whisky a jí nalil červené víno, které ona milovala.
Annabell se ocitla v chodbičce, ve které bylo více dveří. V prvních byla soukromá knihovna, v druhých pracovna a pak už se ocitla v ložnici, která ji překvapila.

"Nechal jsem ji poupravit pro naše účely," usmál se za ní Tom a předal jí sklenku s vínem.

"Vypadá to tu jako na ostrově," usmála se a nadechla se, i to tu vonělo mořem, které tu nebylo. Jen tu byly dvoje dveře navíc a ona je ihned prozkoumala. V prvních byla velká koupelna a v těch druhých šatna, kde byly její věci a na třech figurínách plesové šaty od Isabell.

"Budeš v nich ještě krásnější, než jindy," promluvil ode dveří Tom, "navíc si myslím, že to máš vymyšlené. Rozhodně si ty stříbrné vezmi na můj ples a ty další jsou také dokonalé."

"Taky se mi líbí." Upila vína a přešla k němu. Sklenky s pitím položili na stolek, aby se mohli konečně náležitě přivítat. Annabell se vrhla na jeho rty a on jí polibky ochotně oplácel, zatímco jedna z jeho rukou sjela pod šaty a začal ji hladit stehna. Annabell by ho jindy zastavila, ale dnes ho nechala. Zavzdychala mu do úst a skopla z noh své boty, aby dala jasně najevo, co chce. Tom se v polibku uchechtl a jeho ruka se omotala kolem jejího pasu, zatímco ona mu omotala nohy kolem toho jeho a dál se věnovala polibku.

"Budeme muset jít," vydechl Voldemort do jejich úst a ona se odtáhla: "Proč?" zeptala se nevinně.

"Mým věrným to přijde zvláštní," odpověděl.

"Tome, omlouvám se za slovník lady, ale ti mi jsou upřímně u prdele." S těmito slovy ho znovu začala líbat. Temný pán přešel k posteli, na kterou ji položil a on nalehl na ni. Hladil ji všude, kam jeho ruce dosáhly a přitom ji stále líbal. Annabell si tuto chvíli naprosto užívala a možná by zašla dál, kdyby se v pokoji neobjevila skřítka Tuppy.


"Tuppy vás nerada ruší, ale paní Lestrangeová se shání po dceři," promluvila svým pisklavým hlasem a zmizela.

"Nenávidím tu mrchu, co si říká moje matka," zamumlala a naposledy políbila Tom, který si lehl na místo vedle. Ona si uhladila šaty, kouzlem upravila vlasy a nazula si boty.

"Musíš jít se mnou," špitla…

Osmá kapitola za námi, v příští bude dění na Riddle manor a jubilejní desátá kapitola se bude odehrávat na plese, takže máte takovou návnadu. :) Už to mám promyšlené a myslím, že by to mohlo být... epické. A mám už napsnaý konec, což už dávno víte. :) Snad se vám kapitola líbila a vy mi zanecháte nějaké komentáře, které vždy donutí psát dál. :)
lady E. Dark
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 sissa sissa | 2. dubna 2014 v 14:28 | Reagovat

WAU super super kapitola a už sa neviem dočkať pokračovania preto prosím ťa daj čo najskôr 9.kapitolu prosím lebo inak asi zošaliem z rozmýšlania ako to bude pokračovať :-D  :-D  :-D

2 Peggie Peggie | 4. dubna 2014 v 21:52 | Reagovat

Nejlepší kapitola na světě!!! :D miluju Anabell :D

3 Jassy Blake Jassy Blake | 6. dubna 2014 v 20:48 | Reagovat

Skvěle napsané. Sice se stále nemůžu nějak smířit s takovýmhle Voldemortem, ale vyvíjí se to zajímavě a těším se na pokračování:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

©2013~2014 ~ ladyedark.blog.cz - Zákaz kopírování!